Tak jsme se přestěhovali
Vážení čtenáři Čerčanského Zpravodaje.
Po přibližně měsíčních přípravách, kdy jsme nejdříve vybírali stěhovací firmu, trpělivě plnili přepravky věcmi, vybírali, co stěhovat, co nestěhovat, nastal týden T a došlo k akci, o níž mnozí říkají, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Ve středu 27. ledna jsme přestěhovali hudební nástroje, zejména pianina a klavír, ve čtvrtek 28. došlo na stěhování ostatních věcí. Musím konstatovat, že jsme měli při výběru stěhovacích firem šťastnou ruku a stěhování proběhlo naprosto hladce a rychle, nic se nepoškodilo a věci byly rovnou umístěny na svá místa.
Po seznámení s novým objektem jsme se rozhodli svěřené prostory upravit k obrazu svému a vymalovat chodby a učebnu výtvarné výchovy a hudební nauky. Kromě malování jsme učebny vybavili nezbytně nutným nábytkem, zejména učebnu výtvarné výchovy a hudební nauky. Návrhy a vizualizaci prostor ohledně malování nám připravil náš absolvent výtvarného oboru Martin Kolář, v současné době student magisterského studia na Západočeské univerzitě v Plzni, obor grafický design a ilustrace. Ve všech učebnách je internet a škola je již dnes připravena přijmout své žáky k prezenční formě vzdělávání. Je nutno akusticky upravit ještě galerii a učebnu č. 5, ale i to se do konce března stihne, a tak v případě prezenční výuky můžeme školu otevřít i pro naše žáky tanečního oboru.
Kromě příprav nové budovy škola dál poskytuje vzdělávání distanční formou. S prací naších pedagogů a žáků vás seznámíme v následující části článku. Jak píše paní učitelka, museli jsme přemístit výuku do víších domovů. Velice si vážím vaší vstřícnosti. Svěřili jste nám virtuální klíče a my jsme se stali součástí vašeho soukromí. Z toho důvodu připravuje škola jednotnou platformu poskytování vzdělávání distanční formou pro všechny naše žáky. Smyslem našeho záměru je zejména ochrana vašeho – našeho soukromí. Znamená to, že náš žák se bude moci přihlásit ze svého účtu pouze do naši školy a bude tak navštěvovat předměty vzdělávání, které si vybral.
Anton Masnica, ředitel školy
Otvírání studánek
Blíží se jaro a s ním ožívají některé starodávné zvyky. Jedním z nich je otvírání neboli čištění studánek. Tato dávná tradice, která oslavuje studánku jako symbol čistoty a života, nám byla inspirací k naší výtvarné a hudební tvorbě.
Děti též vyrazily do přírody a hledaly ve svém okolí studánky, které i velmi pěkně nafotily.
Pěvecké oddělení pak nastudovalo písně o studánkách a výtvarníci namalovali obrazy buď podle skutečných pramenů v našem okolí, nebo podle vlastní fantazie.
Na coronavirtuální výstavu jejich děl se můžete podívat na stránkách školy.
Přejeme hezkou podívanou.
Marie Kolářová a Libuše Vondráčková
Přivítání nového roku tancem
Letošní téma znělo: Bílá zima. A tentokrát bílá zima, opravdu bílá byla. 🙂 Sněhová nadílka udělala radost hlavně dětem. V Čerčanech a okolí se bobovalo, sáňkovalo i běžkovalo.
Tanečnice ze ZUŠ Čerčany dokonce venku tančily. Každá skupina měla určeno jedno z podtémat: Sněhová koule, Sněhurka, Padá snížek nebo Brr, to je mi zima.
Během distanční výuky si žákyně pečlivě připravily pohybový materiál. Sněhovou kouli nám dokonale nahradil zmačkaný bílý papír do kuličky, který jsme kutálely a vyhazovaly. Sněhurce k ladnému houpání a točení pomohl sněhový šáteček. Ve vyhřátém pokojíčku, jsme si představovaly, jak nám je venku zima. Jak natahujeme zmrzlé ruce do dálky a hledáme sluneční paprsky, které by nás zahřály.
Inspirací nám byla také poezie:
Padá, snížek padá, sedá na mou dlaň,
tam, kde včera byla tráva, je jen bílá pláň.
Vločka sněhu rozpouští se na mé teplé dlani,
byla krásná jako krajka, stále myslím na ni.
K mé velké radosti, jakmile napadl sníh, se kamer (chytrých telefonů) chopili rodiče a natáčeli své ratolesti. Z nahrávek vznikla čtyři krásná taneční videa. Na stránkách ZUŠ Čerčany můžete spatřit krátký sestřih z těchto videí.
Ráda bych poděkovala dětem za radost z pohybu a rodičům za trpělivost a podporu.
Michaela Suša, učitelka tanečního oboru
Jak se učí hudba na dálku?
Zapne se Skype, na monitoru se objeví usměvavý žák s nástrojem v ruce, pěkně pozdraví, a poté následuje 40 minut velmi intenzívní hudební práce. Takto dnes převážně probíhá výuka hudby na naší ZUŠ, ale trvalo celý dlouhý rok než se podařilo tohoto takřka ideálního stavu dosáhnout. Předcházelo mu velké a usilovné hledání místa (na kytaru ani na flétnu se nedá hrát v hlubokém křesle uprostřed obývacího pokoje nebo na kancelářské židli, která se točí a jezdí), vhodného připojení, času a způsobu (jak odklonit mladší sourozence, jak umístit noty či mobil, aby i s paní učitelkou neskončil pod stolem). Postupně rostla samostatnost dětí i zájem a spolupráce rodičů. Jak ubylo volnočasových sportovních aktivit, a živá hudba se přesunula z budovy ZUŠ do domácností, ukázalo se, že najednou je k provozování hudby mnohem více času i příležitostí. A že čím více se hraje, tím lépe to jde. Samozřejmě, že všem chybí společné hraní a osobní kontakt. Bylo také třeba hledat a vytvářet nové metodické postupy i změnit formu komunikace. O tom, jak se to daří, se můžete přesvědčit dále na této stránce, kde najdete několik ukázek od Bacha až po jazz.
Ivana Masnicová, učitelka hudebního oboru
Laurenta Buczek – Time to Dance. Skladba je inspirována procházkou městem Štrasburk a je zkomponovaná v moderním stylu na středověkou melodii:
